Tato značka je za poslední měsíc vylomena už podruhé. Ničení značek, sprayovaní po zdech, vylepování plakátů na sloupech, či elektro krytech domů, odhazování lahví a nedopalků a neuklízení si po svých mazlíčcích na ulici je na denním pořádku. Například z důvodu neustále opakujícího se nepořádku kolem laviček v ulici S.K. Neumana, už místní sepsali petici pro odstranění laviček. Původně jsem chtěl nové lavičky a úpravu místa, nakonec jsem souhlasil s odstraněním laviček, neb nepořádek prostě nejsme schopni každou hodinu uklízet.

Na začátku jsem jako starosta chtěl od občanů, aby se co nejvíce zapojovali do veřejného dění a dali každý rok pár dobrovolnických hodin svému městu. Budu za to rád i dnes, ale také už by mi úplně stačilo, pokud by každý házel odpadky a nedopalky do koše, uklidil si po svém psovi a nenapadlo jej ničit společný obecní majetek, který slouží i tomu co jej právě zničil. Když bychom spočítali náklady, které vydáváme na tyto všechny nešvary, tak stejné peníze můžeme investovat třeba do dětských hřišť, nebo opravy několika set metrů chodníků.

Po vedení města chce každý maximum. Politik je často brán automaticky jako někdo kdo bude nejspíše lump. Úředník je často brán jako někdo kdo určitě nepracuje dostatečně a má svou pohodu. Jako odměnu za naší práci každý týden dostáváme emailem, či na Facebooku stížnosti často spojené s urážkami. Rádi pro město budeme na radnici odvádět maximum, tak jako nyní. Bylo by dobré, kdy nám občané, alespoň neházeli klacky pod nohy.

A ne toto není o lepší práci městské policie, úklidové služby, politiků či úředníků nebo vyhláškách a cedulích s nařízeními. Je to o našem každodenním chování v městě kde žijeme.