Během jednoho lednového týdnu jsem zažila čtyři zajímavá setkání s uměleckými osobnostmi, které se v mládí vzdělávaly v Mnichově Hradišti. Ráda bych se o tyto zážitky s vámi podělila.
Prvním byl koncert houslisty Jana Adama konaný 18. ledna v městském divadle. Byl to opravdu krásný večer. Skladby vybral sám Jan Adam, houslista Pražské komorní filharmonie, s ohledem na slavná jubilea českých hudebních skladatelů, zejména Bedřicha Smetany. Doprovázel jej klavírista Martin Fíla a Jan Adam, sebevědomý a úžasný, udělal velkou radost nám všem v zaplněném hledišti, obzvláště své mamince Anně a zprostředkovaně otci Janovi. Po koncertě se nás sešla v zákulisí blahopřát pěkná řádka. Jan Adam žije s manželkou Kamilou a rodinou v Praze a koncertuje s Pražskou filharmonií po celém světě. Svou kondici si udržuje sportem, běhá i maraton. Vážíme si toho, že se hlásí dodnes ke svému prvnímu učiteli houslí Josefu Seibtovi, řediteli ZUŠ Mnichovo Hradiště. Na otázku, kterou skladbu má nejraději, odpovídá: „Tu, kterou právě hraju.“
Další zážitek jsme měli týden nato v Praze ve Stavovském divadle, kde jsme navštívili Mozartovu operu Don Giovanni. K naší ohromné radosti jsme zjistili, že bude zpívat Miloš Horák, rodák z Mnichova Hradiště. A opravdu, jakmile se rozhrnula opona, stál na jevišti v hlavní roli Leporela. Divadlo bylo vyprodané do posledního místa. Stavovské divadlo, kultovní místo Mozartovy opery, a Miloš Horák, pěvec Národního divadla se svým skvělým temperamentním projevem, si získal srdce diváků a sklízel potlesk publika na otevřené scéně. Mix toho všeho byl pro nás opět velkým zážitkem. Jak jsem se dozvěděla, právě role Leporela je pro Miloše Horáka jeho nejmilovanější a už ji zpíval v asi pěti různých inscenacích včetně festivalu v Belgii. Miloš Horák zpívá také v dalších operních domech – v Západočeském, Jihočeském a Moravskoslezském divadle. Byla to veliká radost, inscenaci doporučuji každému.
Ve stejný den odpoledne jsme navštívili ještě jedno místo. Právě vrcholila výstava v Galerii Městské knihovny Praha s názvem „Myšlení obrazem“ a v ní hlavní sál náležel výtvarníkovi Zbyňku Baladránovi, jehož rané školní začátky spadají také do našeho města. Autor pochází ze Žďáru u Mnichova Hradiště, keramička Zdena Baladránová je jeho matkou. Zbyněk Baladrán patří k špičce současného českého výtvarného umění. Je mnohonásobným laureátem Ceny Jindřicha Chalupeckého. Vystavoval v Československém pavilonu na 55. bienále v Benátkách, často vystavuje v zahraničí, poslední dobou v Paříži. Je kurátorem a architektem uměleckých výstav starého, moderního a současného umění v Čechách, Polsku, Španělsku, Rakousku, Německu, Francii a USA. Zhlédli jsme jeho minimalistické dílo konceptuálního charakteru, jež patřilo v projektu filozofa Miroslava Petříčka k nejzajímavějším.
A aby byl můj „čtyřlístek“ úplný, zjistila jsem, že právě úspěšně vykonala státnice na pražské Akademii výtvarných umění v oboru restaurátorství malby naše bývalá žákyně a studentka Sára Syslová, talentovaná malířka z Mnichova Hradiště. Sára pracovala na fresce v audienční síni Valdštejnského paláce v Praze, restaurovala nástropní malbu Josefa Navrátila v Křižovnickém klášteře a v létě byla na stáži v Itálii v renesanční vile Cicogna Mozzoni, která se nachází nad Milánem. Zajímavými pracemi byly pro Sáru i restaurování oboustranné deskové malby z hradu Loket z konce 16. století od autora Augusta Corda, na níž je vyobrazena poslední večeře Páně, a pozdně gotická socha sv. Petra z Národní galerie ze sbírky Ferdinanda d’Este. Přejeme Sáře mnoho úspěchů ve veškerém jejím působení.
Všichni tito umělci s kořeny v Mnichově Hradišti, se kterými jsme se setkali v jednom týdnu, jsou vynikajícími osobnostmi v oblasti umění. Přejeme jim štěstí a děkujeme za krásné zážitky, které si díky jejich talentům můžeme užívat i my.
Eva Ševců