Třída: Sekunda, Gymnázium Mnichovo Hradiště
Autor: články od studentů ze třídy

Dne 17. dubna 2018 jsme se sešli na nádraží v Mnichově Hradišti brzy ráno se dvěma úkoly. První úkol zněl: užít si výlet a cestu. No a druhý, to byl úkol, kvůli kterému byla celá tato akce zorganizována. Zněl takto: ozkoušet bezbariérovost trasy pro invalidní vozíky a kočárky. K dispozici jsme měli dva invalidní vozíky a na každém z nich se vždy vezl jeden náš spolužák s tím, že se za nějakou chvíli vystřídá s jiným.

Už jak jsme začínali, vlak byl pro nás velká překážka. My jsme si s tímto problémem hravě poradili – vozíčky jsme složili a sami se usadili na sedadla. Opravdový invalida by nejspíše musel zvolit jiný druh dopravy nebo vlak, který je pro tento typ fyzického postižení speciálně přizpůsobený. Vlakem jsme odjížděli v 6:58 hodin a jeli do Bakova nad Jizerou, kde jsme opět přestoupili a dojeli jsme do Dolního Bousova. Zde jsme přestoupili na autobus (náhradní doprava, výluka vlaku), který byl upraven i pro vozíčkáře. Vystoupili jsme v Libošovicích, kde jsme rozložili vozíčky a první dobrovolníci se na ně nedočkavě usadili. Po rozložení vozíčků jsme však zjistili, že jeden je nenafouknutý, a tak doporučujeme, zkontrolujte své vozíčky před odjezdem a nezapomeňte na pumpičku (kterou my jsme zapomněli).

Z Libošovic jsme vyrazili po žluté značce na hrad Kost. Při prvním úseku cesty od startu jsme šli po poli a louce, která byla kvůli dešti z předchozího dne mokrá a zablácená. Vozíčkáři neměli možnost se po tomto povrchu pohybovat sami a musel je vždy někdo tlačit. Pro tyto osoby to bylo velmi fyzicky náročné. Z polní cesty jsme zahnuli na cyklostezku, šli jsme kolem místa bývalé památné Semtinské lípy (je zde vysazena nová, protože v r. 2000 původní lípa padla při silné bouři) a dále pokračovali po silnici až ke hradu. Cesta byla vcelku nekomplikovaná, až na kopec těsně před hradem, který byl velmi prudký, a bylo velmi těžké zabrzdit vozíčkáře

Cesta Plakánkem do Střehomi u Sobotky byla velice hrbolatá, úzká, navíc nakloněná a nebyla dlážděná. Bylo nutné, aby vozíček vedli nejméně dva lidé. Jeden vozíček tlačil a druhý ze strany podpíral, aby nesjel z cesty. Také zde byla dřevěná lávka, na kterou jsme vozík lehce nadzvedli. Prošli jsme dokonce okolo hezké chaloupky herce Josefa Dvořáka. Tam to bylo moc pěkné. Z údolí Plakánek jsme šli přes Střehom, kde jsme viděli mlýn, ve kterém se natáčela pohádka S čerty nejsou žerty. Zbytek cesty do Sobotky vedl po silnici. Zde už nebyly žádné komplikace. Chodníky v Sobotce měly snížené nájezdy, ale i tak bylo potřeba vozík lehce přizvednout.

V Sobotce jsme měli rozchod přibližně na dvě hodiny. Naobědvali jsme se v restauraci Hotel Pošta. Jídlo bylo vynikající a ani jsme dlouho nečekali. Obsluha byla příjemná. S vozíčkem jsme se dovnitř bez problémů dostali. Celá restaurace byla čistá a WC bylo bezbariérové. Rozdělili jsme se do dvou skupin a každá si s sebou vzala invalidní vozík, abychom zkusili, zda se s nimi dostaneme do infocentra, na veřejné WC nebo třeba na Humprecht.

K Humprechtu není nemožné se dostat. Cestou narazíte na občasnou trávu a nějaké to stoupání. Cesta byla jinak převážně štěrková. Na samotný zámek se nelze dostat kvůli vysokým schodům.

Druhá skupina šla do infocentra, kde je potřeba pomoci při vstupu. Suvenýrů zde měli hodně. My jsme si koupili nějaké pohledy a turistické vizitky. Nad infocentrem je muzeum Fráni Šrámka, ale vedou k němu dlouhé, úzké a točité schody. Člověk na vozíčku se tam bohužel nedostane. Poté jsme se prošli k Šolcovu statku a zpět na náměstí, kde jsme se stavili také v cukrárně. S vozíčkem se do ní nedostanete. Veřejné WC na náměstí je bezbariérové, ale musíte si vyzvednout v cukrárně klíček.         

Z náměstí jsme odjížděli přímo do Mnichova Hradiště v 14:45 hodin autobusem, který nebyl bezbariérový. Do Mnichova Hradiště jsme přijeli kolem 15:15 hodin.

Celkově jsme ušli asi 10 kilometrů.

Rady studentů na závěr:

  • nedoporučujeme po dešti, jedině se silnou pomocí
  • mít alespoň 2 doprovázející osoby
  • vzít si s sebou pumpičku, protože i my jsme ji na našem výletě postrádali
  • pokud pojedete s kočárkem, jde to zvládnout bez větších problémů
  • na kole si tento výlet také moc užijete, jen v údolí Plakánek se v létě nedá projet z důvodu velkého provozu
  • na Kosti doporučujeme čerstvé grilované ryby kousek za nádvořím

Názor učitelského doprovodu.

Co se týče dětí, řada z nich si výlet skutečně užila, přičemž jim došlo, jak těžké jsou pro vozíčkáře zcela běžné věci, jaké to je, byť jen na chvíli, být upoután na vozík a nemít možnost si zajít podívat o kousek vedle, vylézt si na skálu či se proběhnout po kládě. Že nejde jen tak přeskočit potůček a že i sebemenší schod může být problém. Také je super, že si vyzkoušeli pomoc spolužákovi, který se na vozíčku vezl. Vzhledem k jejich nezkušenosti s ovládáním byli ti na vozíčku na svůj doprovod dost odkázáni. Také měli možnost zakusit pohledy kolemjdoucích, ochotu či neochotu svého okolí pomoci, náročnost cestování a tak dále. Hlavní je, že si spoustu z toho uvědomili, měli možnost se nad tím zamyslet a při tom se celý den pohybovali venku v přírodě a měli tak možnost poznat své okolí, místa sice nedaleká, leč pro některé zcela neznámá.

Lukáš Umáčený

Zhodnocení studentů:

„I lidé na vozíčku jsou lidé a zaslouží si cestovat. Je to těžké ale s pomocí to jde.“ Monika
„Překonat obtíže ale stojí to za to. Nebojte se, za tu námahu to stojí.“ Terka
„Velká zkušenost do budoucna“ Terka
„Byla to i sranda. Máme nové zážitky.“ Matyáš
„Zajímavé ale velmi těžké.“ Jana
„Vozíčkář musí mít velkou důvěru ke svému doprovodu.“ Aneta
"Celkově bychom tento výlet zhodnotili jako velmi náročný, ale krásný a opravdu to za to stojí se na něj vypravit.“ třída Sekunda