Myslivost

Myslivost lze právem považovat za cílevědomou lidskou činnost prováděnou v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako složky ekosystému a také spolkovou činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví. Samotným výkonem práva myslivosti se rozumí souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Samozřejmě nepostradatelnou součást myslivosti tvoří myslivecké zvyky a tradice, které jsou souborem loveckých ceremoniálů a jiných mysliveckých obřadů a dalších norem jednání včetně myslivecké etiky, které mají morálně výchovný a praktický význam. Lze konstatovat, že myslivost se skládá z jednotlivých dílčích činností, které na sobě závisí a dohromady utváří funkční systém odvětvové činnosti lesního hospodářství.

Myslivost patří ve středních Čechách k tradičním činnostem spojeným s péčí o krajinu a životní prostředí. V současné době je ve Středočeském kraji přibližně 800 honiteb, ve kterých se chová zvěř drobná – hlavně bažant a zajíc – a zvěř spárkatá, jako je zvěř srnčí, jelení, mufloní, daňčí a černá. Pro daňčí zvěř byly do současné doby vyhlášeny dvě oblasti chovu zvěře – na Kolínsku a Nymbursku. Mezi zajímavosti patří výskyt tetřeva hlušce v oblasti Brd a populace jelence běloocasého na Dobříšsku.

Vzhledem k tomu, že má kraj velmi různorodé přírodní podmínky, dochází i k diferenciaci mysliveckého hospodaření. Tyto rozdíly jsou nejvíce patrné mezi převážně polními honitbami v oblasti Polabí a lesními honitbami v jižní části kraje. Nemalé problémy, spojené zejména s komplikovanou identifikací honebních pozemků, působí rovněž velmi rozčleněná majetková držba.

Ve středních Čechách je rovněž 28 obor, které jsou mimo péči o přírodu zaměřeny především na chov zvěře na té nejvyšší úrovni. Mezi světoznámé patří Žehušická a Lánská obora.

Na územní ORP Mnichovo Hradiště je uznaných16 honiteb z toho 2 jsou uznané obory (obora Žehrov a Klokočka) s intenzivním chovem spárkaté zvěře.

Rybářství

Lov ryb člověka provází po celou dobu jeho vývoje. Prvopočátky lovu ryb byly velmi primitivní a sloužily výhradně k uspokojování potřeby individuální výživy. V průběhu vývoje jsou na našem území již v 15. století doloženy velmi efektivní a vyspělé způsoby rybníkářství sloužící k cílené produkci rybího masa a zabezpečení výživy širokých vrstev obyvatelstva.

Současné rybníkářství v České republice čerpá z bohaté kulturní, ale i odborné tradice našich předků. Svojí produkcí vysoce kvalitních tržních ryb a násady pro potřeby zarybňování rybářských revírů se české produkční rybářství řadí k nejpřednějším v evropském měřítku. Jeho produkce má v posledních letech u nás vzestupnou tendenci.

Již zmíněné rybářské revíry jsou jakousi nadstavbou a slouží ke sportovnímu rybolovu. Rybářské revíry, ve výrazné většině obhospodařované Českým rybářským svazem, lze rozdělit na revíry mimopstruhové a revíry pstruhové. Počet mimopstruhových revírů ve Středočeském kraji je 182, pstruhových 42. Jejich výměra představuje (ve stejném pořadí) 5 389 ha, resp. 206 ha.

Rybářství je hodnotným koníčkem nejen pro ty, kteří milují odvěké vzrušení spojené s lovem, ale je zálibou i pro ty, kteří mají blízký vztah k přírodě a péči o ni. Tato péče spočívá jak v aktivním lovu ryb, tak především v chovu, zušlechťování a ochraně ryb a ostatních vodních organismů.

Zdroj: Krajský úřad Středočeského kraje