Po Jezinkách a Bezinkách sáhli místní ochotníci opět po osvědčené kvalitě – hře amerického scénáristy a dramatika Johna Patricka Podivná paní Savageová.  Příběh tak trochu podivné, ale laskavé a citlivé Ethel Savageové, svádějící boj se svými třemi nevlastními dětmi, které ji umístili do příjemného penzionu pro duševně nemocné a snaží se z ní „vymáčknout", kam ukryla akcie, které zdědila po svém manželovi.

Vyprávět obsah hry nemá cenu, s ním se diváci seznámí sami při premiéře 28. prosince 2013, kdy DS TYL uvede hru v režii Josefa Flanderky prvně (repríza 9. ledna 2014).

Několiv slov o autorovi, na tyto údaje se obvykle zapomíná. John Patrick se narodil roku 1907 v Louisvelle (stát Kentucky). Jeho mládí nebylo zdaleka radostné. Rodiče ho opustili a on se protloukal, jak jen to šlo. Dokonce skončil i v domově pro delikventní mládež. Prošel tvrdou školou života, která mu později byla velkou inspirací. Ještě ne dvacetiletý začal v San Franciscu pracovat v rozhlase a postupně se stal oblíbeným autorem rozhlasových relací, až se mu nakonec podařilo uspět jako scénáristovi v Hollywoodu. Za druhé světové války bojoval ve svazu britské armády pod vedením maršála Montgomeryho v Africe, později i v Barmě a v Indii.

Plakát s pozvánkou

Svou úspěšnou dramatickou prvotinu napsal na palubě válečné lodi při návratu do USA – hru Horké srdce. A pak následovaly hry další, mezi nimi i Podivná paní Savageová. Z roku 1949/1950. Její úspěch byl celosvětový a z Patricka se stal vysoce vážený dramatik. Z tantiem za své hry si koupil velkou farmu ve státě New York, později se usadil na Amerických Panenských ostrovech.

Úspěch Podivné paní Savageové přiměl Patricka k napsání pokračování ve hře Paní Savageová je v rozpacích. Třeba ji „Tyláci" taky někdy nastudují.

Z autorského pera Johna Patricka vzešly i další velmi úspěšné hry, namátkou uvádím jen některé: Malá čajovna (hra ze všech nejúspěšnější), skvělá tetralogie O Opale, Tančící myš, Rajčatům se letos nedaří, Pohleď a budeš udiven, To zavinil Mackbeth.

John Patrick získal za svého života řadu ocenění, především nejvyšší americké literární uznání – Pulitzerovu cenu. Patrick byl bytostný humanista. Ve svých hrách vyjádřil nenávist k válce, odmítal překotný život velkých měst, nesnášel duchaprázdné společenské večírky. Neměl také rád „až příliš normálních lidí", jak sám říkal. A jeho postavy jsou právě takové. Zemřel v roce 1995, kdy byl nalezen mrtvý ve své pracovně.

Uvádějí-li Tyláci z Patrickova odkazu právě Podivnou paní Savageovou, vzdávají hold jedné z největších osobností světové dramatiky 20. století.