Dobré nápady občas kápnou na úrodnou půdu a získají veřejnou finanční podporu. To je případ menší série koncertů Vivat Mozart, která se zrodila jako záměr v Kněžmostě a finančně jí pomohl k realizaci Středočeský kraj. Díky jeho grantu si tak koncert s ryze mozartovským, a tedy velmi svižným a radostným repertoárem, užijí také posluchači, kteří zajdou v neděli 9. října v 19 hodin do mnichovohradišťského farního kostela sv. Jakuba. Vstupné na tento hudební zážitek je dobrovolné.

V programu zazní árie z Mozartových nejznámějších oper Figarova svatba, Don Giovanni, Cosi fan tutte a Kouzelná flétna, a to v podání tří zkušených a temperamentních hudebníků, z nichž doslova čiší moderní způsob života a jež jsou na hony vzdáleni strnulému akademismu, s nímž je tradičně vážná hudba neprávem spojována: Klavíristka Jana Holmannová je korepetitorkou pražské konzervatoře a členkou ryze dámského tria s vtipně dvojsmyslným, ba trojsmyslným názvem ArteMiss. Barytonista Jan Morávek je sólistou opavské opery. Na vystoupení do Mnichova Hradiště si ale odskočí z mateřské dovolené. Když ve volných chvílích potkáte třetí vystupující, sopranistku, divadelní ochotnici a v současnosti především zasloužilou čtyřnásobnou matku Elišku Josifovou, možná vám bude s nadšením vyprávět o svých hodinách zpěvu u slavné operní pěvkyně Libuše Márové. Musíte ale dávat sakra pozor, abyste stíhali její raketovou kadenci slov.

Trojici hudebníků doprovodí mluveným slovem David Vejražka, potomek slavného českého hereckého rodu. V několika výstupech vám představí celý složitý a mimořádný život velkého skladatele. Od narození Wolfganga Amadea Mozarta letos v lednu uplynulo 260 let, v prosinci si pak kulturní Evropa připomene 225 let od jeho úmrtí.

Program koncertu zahrnuje skutečně vrcholná díla pro mnohé největšího skladatele světových dějin hudby a seznamuje i s jeho životními osudy. Eliška Josifová v něm proto vidí ideální prostředek, jak přiblížit Mozartovu a vůbec vážnou hudbu i mladému publiku.

Pedagogové se obvykle bojí zahrnout návštěvu koncertu vážné hudby do školní náplně, protože očekávají u dnešní klipovitě vnímající mládeže milující ostré střihy a neustálou změnu nesoustředěnost a trestuhodný nezájem. Pokud se však stará hudba, jejíž hodnoty prověřil čas, představí současnému člověku ryze současným způsobem, pak by mohly být veškeré obavy zcela liché. Eliška Josifová si k tomu třeba u menších dětí dopomáhá loutkami. Pokud jste učitelem a čtení těchto řádků vás vyprovokovalo ke kapce osobní statečnosti, díky níž byste i nevyzpytatelnou bandu teenagerů rádi dovedli za částečně nevážným zážitkem z vážné hudby, budeme vděční, pokud se ohlásíte buď přímo Elišce Josifové, nebo některému z pracovníků Klubu.