JUDr. Jindřich Chotěbor, můj tatínek, prožil 15 let v Domě s pečovatelskou službou v Mnichově Hradišti. Velmi si toho vážil, s bydlením byl velice spokojen a přednosti stavby každému chválil. Dožil se úctyhodného věku 97 let a v posledním roce svého života se rozhodl o tomto domě pro seniory napsat. Měl pocit, že tak zdařilá a dobře fungující stavba by si zasloužila větší propagaci a přispět k ní považoval za svůj úkol.

Slíbil jsem mu, že text přepíši, doplním několika fotografiemi a dám pak k dispozici městu a případným dalším zájemcům. Do textu jsem s výjimkou několika drobných úprav nezasahoval. Ale rád bych k němu připojil několik poznámek.

Tatínek se zmiňuje o tradici společných oslav narozenin jednou za měsíc. Neuvádí ale, že na přípravě těchto pravidelných setkání měl také svůj podíl. Termíny jednotlivých oslav pečlivě vedl v patrnosti a na tyto dny si neplánoval žádné cesty mimo dům. S dostatečným předstihem pro každé z těchto setkání vybíral a připravoval si úryvky z knih, které pak předčítal.

Jeho pochvalnou pasáž o užitečnosti pavlačí musím doplnit. Přes vysoký věk a občasné zdravotní potíže dbal tatínek na pravidelný režim a dostatek pohybu. Ráno cvičil svou vlastní sestavu a denně absolvoval svůj procházkový okruh po městě. Když bylo počasí špatné nebo když měl obavu, že chodníky budou kluzké, procházel se po pavlači ve „svém“ třetím patře. A v telefonním hovoru mi pak hlásil, že splnil svou denní normu 20 okruhů dopoledne a 20 odpoledne.

Také k polyfunkčnímu využití atria bych měl něco dodat. Tatínek si pochvaloval hlavně komorní koncerty dětského pěveckého sboru a zajímavé výstavy, které se tu konaly. Jedna z posledních, kterou mi doporučil, byla zaměřena na staré fotografie Mnichova Hradiště. Jednu výstavu v atriu jsme díky vstřícnosti správy domu mohli uspořádat k tatínkovým 90. narozeninám v r. 2005. Jeho velkou zálibou bylo totiž malování. Oblíbil si techniku akvarelu a rád maloval místa svého kraje. S mým nápadem výstavy zpočátku nesouhlasil, měl obavu z toho, že se nepodaří shromáždit dostatek obrázků, ale nakonec se dal přesvědčit. Chtěl pouze, aby společně s ním vystavila své paličkované krajky paní Marie Antošová. S výsledkem byl spokojen, při instalaci mi s velkou vervou pomáhal a zdálo se, že i když by mu ani předtím jeho věk nikdo nehádal, že při té práci ještě omládl...

Dům s pečovatelskou službou v Mnichově Hradišti - JUDr. Jindřich Chotěbor

Měl jsem štěstí, že jsem na závěr života získal bydlení v krásném Domě s pečovatelskou službou v Mnichově Hradišti. Je to jedinečná stavba v celé republice, která svým projektovým řešením předvádí, jak má ideálně vypadat dům pro nejstarší generaci. Autorem projektu je Ing. arch. Jiří Štěrba z Mladé Boleslavi, investorem a vlastníkem město Mnichovo Hradiště. Jsme vděčni orgánům města, že se odvážně rozhodly pro tento projekt, který se realizoval jako ojedinělý.

Krása domu a naplnění jeho účelu si zasluhuje větší propagaci, aby se o něm dozvěděla co nejširší veřejnost a zejména projektanti, investoři a další činitelé, kteří o výstavbě takových objektů rozhodují. Uvědomil jsem si, že se má o ni postarat především ten, kdo v domě řadu let bydlí.

Dům byl otevřen v září 1997.

Vzhled

Jedná  se o kulatý pavlačový dům. Vnější fasáda je pětiposchoďový válec s otevřenými balkony zakončený  skleněnou jehlanovou střechou, která od rána do večera dodává do interiéru denní světlo.

Atrium

Největší předností domu je, že má místo chodeb otevřené pavlače.

Kdo z předsíně za hlavním vchodem poprvé vstoupí do atria, užasne nad velikým a krásným prostorem. Sahá od podlahy přes patero pavlačí až do špičky skleněné kupole. Jeho výraznou architektonickou součástí je silný kovový sloup, na kterém je zavěšeno spirálové nouzové schodiště.

Na podlaze přízemí, první a páté pavlači je bohatá zahradnická výzdoba z květin, rostlin a několika již třímetrových stromů. Atrium je vlastně veliká skleníková zahrada. Nikdo z uživatelů domu nemohl v předchozím životě bydlet v tak krásném a vzdušném prostředí jako tady.

Přízemí má vkusný ohýbaný ratanový nábytek. Okolo čtyř kulatých stolků je umístěno po osmi křesílkách. Celek působí jako velká kavárenská místnost. Jedinečná podoba, zejména jeho trvalá zeleň a snadné seřazení židlí, nabízí atrium jako společenskou místnost pro přednášky, výstavy, komorní koncerty a další akce.

Vznikla i tradice domu, která se celých patnáct let zachovává. Jedno odpoledne v měsíci se sejdou všichni uživatelé u upravených a prostřených stolů v atriu, aby oslavili narozeniny těch, kteří se v tom měsíci narodili.

Pavlače

Z pavlače vedou vstupní dveře do jednotlivých bytů. Jsou to pravidelné kružnice o velkém průměru, kolem dokola průchozí. Poskytují bezpečné místo pro chůzi i handicapovaných osob. Ve dnech špatného počasí zcela nahradí procházku venku.

Pavlače poskytují krásný pohled do celého prostoru atria a jeho zeleně. Na nich se potkávají, zdraví a často spolu hovoří skupinky obyvatelů domu.

Zapamatoval jsem si slova ing. arch. Jiřího Štěrby, když nám představoval svůj projekt. Přemýšlel nejdéle o tom, co může nejvíc doléhat na staré lidi, kteří zůstanou již často sami. Zjistil, že je to pocit osamělosti. Proto se rozhodl pro pavlačový dům. V něm má každý ve svém bytě naprosté soukromí. Jakmile však vyjde na pavlač a pozdraví souseda, třeba na jiné pavlači, uvědomí si, že tu není sám, že patří do společnosti tohoto domu.

Náš pavlačový dům tyto nároky dokonale splňuje.

Byty

V kulatém domě jsou byty rozloženy od východu na západ. Každý má tak po několik hodin svůj příděl přímého slunečního světla.

Na druhé a třetí pavlači mají jeden střední a dva krajní byty místo balkonu zasklené arkýře, které rozšiřují jejich podlahovou plochu. Na první a páté pavlači jsou dva první a dva poslední byty dvojlůžkové, mají po dvou místnostech. Ostatní byty jsou jednopokojové, ale prostorné. Úhlopříčná vzdálenost mezi levou a pravou stěnou pokoje je zhruba sedm metrů. Ze vstupní uličky vedou levé dveře do koupelny, střední prosklené do pokoje a pravé do kuchyňského koutu.

Koupelna 2m x 2m je celá obložená dlaždičkami. Má umyvadlo, sprchový kout a záchod. Záchodová mísa je na zvýšeném základu a má přidržovací tyč. Pod sprchou je na stěně také přidržovací madlo.

Kuchyňský kout 2m x 2m má pracovní pult s dřezem a elektrickým dvojvařičem. Nad ním jsou na stěnách obkladačky, čtyři zavěšené skříňky a digestoř. Pod pultem jsou tři zásuvky a tři skříňky. V zadním výklenku je místo pro chladničku a nad tím zavěšená skříňka na potraviny.

V přízemí zabírá dvě jednotky kancelář pečovatelské služby a ve třetí je klubovna.

Dům má osm bytů dvojlůžkových a třicet devět jednolůžkových. Je celkem pro padesát devět osob.

Suterén

Suterén domu má průchozí chodbu. Z ní vedou dveře do šesti účelových místností, ve kterých je sušárna, mandl, prádelna, hobby dílna, úklidová místnost a úschovna kol. Za ní jsou prosklené, povinně uzamykatelné dveře pro cyklisty.

Ke každému bytu patří očíslovaná uzamykatelná sklepní kóje z kovových rámů a pletiva. Lze v ní umístit skříň na odložení sezónních věcí, v létě zimních a v zimě naopak.

Severní stěna

Severní stěna domu je nebytová. Jsou v ní umístěny výtahová šachta a hlavní schodiště. Spojují přízemí se všemi pavlačemi a končí v suterénu.

Kabina výtahu je pro 21 osob a je dost prostorná pro lůžko. Na levé straně vedle vstupních dveří je tlačítko na ovládání výtahu.

Proti výtahové šachtě je hlavní schodiště. Je dostatečně široké, má nižší stupně a zábradlí. Jeho stěna, která je obrácená do atria, je skleněná a dodává schodišti denní světlo. Každé odpočívadlo má bohatou zahradnickou výzdobu.

Závěr

Vysoká úroveň domu jeho obyvatele vychovává. Důkazem toho je, že slušné chování je v něm pravidlem a že po patnácti letech provozu a pravidelné denní údržby je dům zcela zachovalý, jak by byl otevřen teprve včera.

Děkovný dopis

Fotografie zachycující exteriér a vnitřní společné prostory Domu s pečovatelskou službou pocházejí z jara r. 2012. Podoba bytu je ilustrována snímky z interiéru bytu č. 39, v němž tatínek bydlel. Tyto snímky byly pořízeny krátce po jeho smrti (1. 7. 2012).