Objevem čerstvé polské hry Skořápka potvrdil Milan Hein, ředitel pražského Divadla Ungelt, svůj pověstný čuch na lidské texty se silným příběhem a hlavně mimořádně vděčnými hereckými příležitostmi. V Praze není dle mého soudu aktuálně na repertoáru jiná komedie, která by k divákům sálala takovými dávkami citu, humoru a zdravého dojetí, jako právě ungeltská Skořápka. V pondělí 16. října od 19 hodin se o tom mohou v městském divadle přesvědčit nejen divadelní abonenti.

Divákům, kteří už Skořápku viděli, patrně svorně vězí v hlavě dlouhodobě ona klíčová věta scénáře. Jedna ženská postava v ní sděluje té druhé: „Já vás znám – vás, ženský, který pořád kroutíte hlavou, místo abyste kroutily prdelí.“ Je v ní možná trochu lapidárně a lehce hrubě, ale jinak velmi srozumitelně a výstižně vyjádřen onen obrovský rozdíl v nazírání a povahách jediných dvou hrdinek tohoto nového a velmi svěžího polského divadelního textu: Jedna žena, hraje ji Alena Mihulová, která jde po úspěchu filmu Domácí péče z role do role, je zakřiknutá knihovnice, k níž patří oblečení jak z minulého století, staropanenství, strach z poněkud despotické matky, s níž pořád žije pod jednou střechou a se kterou si neustále telefonuje, a neodmyslitelné brýle sečtělé intelektuálky. Její protipól, ztvárněný mladou herečkou a dokumentaristkou Petrou Nesvačilovou, je typickou vábničkou mužských zraků. Potkáte v ní dámu oblečenou vždy podle nejmodernějších značkových katalogů. Tahle druhá hrdinka hry má prořízlý jazyk a štve okolí jak svou přímostí, tak i dobrým ekonomickým zázemím, které odhalíte už při pohledu na ni – ani nemusíte znát jejího manžela, jenž je v onom maloměstě, kde žije, nejvlivnějším podnikatelem. Nic nenasvědčuje tomu, že by zrovna tyhle dvě dámy spolu měly trávit pohromadě víc než pár minut, když venku zrovna strašně prší. Ale kdo ví…

Hvězda Aleny Mihulové, která je v téhle hře onou upjatou putičkou z knihovny, prudce stoupla po nedávném úspěchu citlivého filmového snímku Domácí péče. Aktuálně jste ji v televizi mohli vidět třeba v Trapných padesátkách nebo v seriálu Život a doba soudce A. K. Ve filmu jen za poslední dva roky ztvárnila po úspěchu již zmiňované Domácí péče, s níž vyhrála hereckou kategorii na MFF v Karlových Varech, výrazné psychologické role ve válečném dramatu Anthropoid či komedii Bába z ledu, který reprezentuje Českou republiku v letošním klání o Oscara. Na divadle se Alena Mihulová, takřka výsostně herečka pro kameru, objevuje velmi zřídka. I tady ale boduje stejnými hereckými zbraněmi, jako ve filmu: uměním bavit a dojímat. Tak nějak opravdově, lidsky, bez špetky řemeslného kalkulu. Vynikající hereckou partnerkou je tu Aleně Mihulové Petra Nesvačilová, která vstoupila do velkého hereckého světa filmem Pusinky. Nesvačilová je ale také odvážnou dokumentaristkou, která se odváží vstupovat s kamerou do životů třeba i těch nejproslulejších českých kriminálníků a přimět je svojí ženskostí prozradit veřejně to, co by často nesvěřili ani vlastní matce.