Účastníci z Mladé Boleslavi, Kosmonos či Sobotky nebyli výjimkami mezi publikem, které v pondělí 6. června zasedlo, nezřídka se sklenkou vína, ke stolům v sále Klubu s cílem navštívit Krajinu básníkova srdce. Takový název dali účinkující, herci František Skřípek a Josef Kettner, zpěvačka Veronika Vildmanová a houslistka Jitka Koláčná Břízová, literárnímu podvečeru, jímž vzdali hold celoživotnímu dílu básníka Josefa Brože.

Osmdesátiminutový svátek poezie se odehrál za osobní přítomnosti tohoto nejvýznamnějšího obyvatele Lhotic, který neskrýval radost z nedávného udělení Ceny města za celoživotní přínos a celý večer také zarámoval svým proslovem, v závěru – jak jinak u básníka - veršovaným. „Víte, já jsem si ze začátku říkal, nějaká cena. Ale je fakt, že když jsem ji pak dostal, nesmírně mě to potěšilo. A jsem velmi vděčný těm, co mi ji udělili a také těm, kdo mě na ni navrhli,“ řekl Josef Brož v soukromí jednateli Klubu. A následně zmínil jména několika oblíbených žáků, s nimiž je stále v kontaktu – Josefa Luky, Jany Dumkové či Jaroslava Koloce. A také Vilmu Barusovou, která mu již mnoho let oddaně přepisuje jeho rukopisné verše do sazby.

Komponovaný večer poezie Josefa Brože se už předtím odehrál na jiných místech Českého ráje, který svými básněmi pedagog, jenž je již neuvěřitelných 35 let ve výslužbě, opěvuje – v kapli hradu Valdštejn, nebo na zámku Humprecht. V Mnichově Hradišti měl, podle slov účinkujících, zatím největší návštěvnost.

Tři z pětačtyřiceti útlých sbírek, které Josef Brož za svůj takřka stoletý život vydal, byly během literního podvečera k prodeji. Nejoblíbenější vlastní knížkou je samotnému Josefu Brožovi Listopad vzpomínek. Je oslavou života, především pak dětství a mládí, do něhož se s pokorou a neuhasínající láskou dítěte k vřelé a taktéž láskyplné matce vrací stařec, vědomý si blížící se konečnosti života. Ani na sklonku svého pozemského bytí ale nevzpomíná na dětství a mládí s bolestínskou nostalgií, ale naopak velmi svěže, s radostí, lačnou zvědavostí život nasávajícího dítěte a neskrývanou vděčností za to, co mu v minulých letech bylo dopřáno.