Mladá fagotistka Michaela Špačková, ač stále ještě studentka, dělá už hezkých pár sezón všechno pro to, aby byl fagot vnímán coby zajímavý sólový nástroj a nikoli jen, tímto citujeme, jako „starý bručoun kdesi vzadu v orchestru“. Posluchače koncertů Kruhu přátel hudby o tom chce přesvědčit na společném koncertu s klavíristou Lukášem Klánským, který se uskuteční v městském divadle ve čtvrtek 5. října od 19 hodin.
Málokterý nástroj umí podle interpretky rozvíjet takovou škálu nálad: Fagot dokáže být veselý i smutný, komický i zadumaný, zpěvný i bručivý, temný i ostrý, lyrický i pateticky hrdinský. V osobním rozhovoru mluví Michaela Špačková o technických nástrahách fagotu. Především jeho mechanika, tedy strojek, který je svébytný a nevychází jako u všech ostatních dechových nástrojů z Böhmova systému, je záležitostí víc pro muže, než křehkou mladou dámu.
Interpretka vystoupila sólově snad se všemi velkými pražskými a brněnskými orchestry včetně České filharmonie, a kromě toho též kupř. s Filharmonií Opole. Je pravidelným hostem německého hudebního festivalu Fränkische Musiktage. Je členkou několika komorních souborů, mj. dívčího kvarteta s veselým názvem Dudlajdá Fagotiky. Jejím dosud největším měřitelným úspěchem je patrně 1. cena z mezinárodního Festivalu C. M. von Webera.
Koncert začne velmi tradicionalisticky: Sonáta francouzského skladatele Camilla Saint – Saënse patří k základnímu repertoáru psanému pro fagot. Vyznačuje se velkou dynamikou, lyrikou a častým střídáním nálad mezi dur a moll. Díla francouzských autorů éry romantismu budou tvořit stěžejní náplň celého koncertu. Dojde ale též na autory 20. století: Příkladem je sonáta pro fagot českého komponisty Luboše Sluky, vyznačující se v kontrastu k romantikům jakousi epickou šíři a příběhovostí. Novinkou na repertoáru Michaely Špačkové je Sonáta od Charlese Köchlina, která podle interpretky hladí po srsti a je tedy velmi harmonická na poslech.
V čase, kdy bude fagot odpočívat, se můžete těšit mj. na dvě Chopinova klavírní Nocturna v podání Lukáše Klánského.