Drábské světničky

Jedná se o komplex skalních světniček se zříceninou skalního hradu ze 13. století. Tuto oblast nabízející krásné výhledy naleznete jen několik kilometrů od Mnichova Hradiště. Z původně dřevěného skalního hradu se dochovalo pouze 18 skalních světniček, které údajně sloužily jako zásobárny. Dřevěné stavby byly dříve využívány jako obydlí. V průběhu třicetileté války se ve světničkách ukrývali vesničané a během 2. světové války partyzáni. Vstup do hradu byl pravděpodobně po padacím mostě, díky čemuž byl hrad prakticky nedobytný. Z nálezů keramiky se usuzuje, že světničky byly osídleny do 15. století.

Součástí světniček je i tzv. Studený průchod, 125 metrů dlouhá a cca 15 metrů vysoká skalní soutěska, která za své jméno vděčí skutečnosti, že i v nejteplejších letních dnech v ní naměříte teploty jen kolem 10 °C.

Další zajímavostí je trhlinová propast, nejhlubší v Českém ráji. Najdete ji pouhých pár kroků od Krásné vyhlídky po modré či červené turistické cestě směrem ke studenému průchodu. Trhlina je poměrně úzká, její dno sahá až do 22,5 m hloubky pod zemí.

Hrad Valečov

Původně dřevěný hrad byl do dnešní podoby přestavěn až v 16. století. První zmínky o Valečově ale sahají do 14. století, kdy byl hrad částečně vytesán do pískovcových skal a vytesané otvory byly vyplněné dřevěnými stavbami. Hrad byl obýván a udržován ve své původní podobě až do konce třicetileté války. Poté začal chátrat a bohužel se také stal zdrojem levného stavebního materiálu. Valečov, děravý jako ementál, je právem označovaný jako dominanta Českého ráje a jako jeden z nejkrásnějších skalních hradů.

Málo kdo ví o jedinečné skalní vesničce, která se rozkládá pár metrů od zříceniny. Díky své rozloze a počtu objektů se řadí mezi opravdové unikáty nejen v Čechách ale i ve střední Evropě – dochovalo se 28 objektů v různém stavu. Vznik vesnice se bohužel nedá datově určit, předpokládá se ale, že skladní byty sloužily jako ubytování pro čeleď a strážce hradu.  Na počátku 18. století byl hrad opuštěn a do skalních bytů se nastěhovala chudina, tzv. skaláci.

 

Dokážete si představit, jak světničky vypadaly? V dnešní době je to jen těžko uvěřitelné.  Dřevěné podlahy, okna a dveře byly přizpůsobeny skalním otvorům, nacházely se v nich pece na pečení chleba a také kamna s komínem, který byl vyvedený nad skály. Některé výklenky používali skaláci jako chlévy pro domácí zvířata, sklepy či sklad nářadí. Poslední obyvatelé skalních bytů byli pod záminkou epidemie cholery v roce 1892 donuceni k vystěhování.

web: www.hradvalecov.cz

Hrad Klamorna a pozůstatky Píčova statku

O hradu Klamorna, jenž nachází na cestě mezi Drábskými světničkami a Valečovem, nám toho historické prameny moc neprozrazují. Se vší pravděpodobností tvořila Klamorna s přilehlým hradištěm Hrada jeden opevněný celek, který poskytoval lidem z okolí bezpečný úkryt v dobách ohrožení. Na hrad se dostaneme cestou z Drábských světniček, podél okraje pískovcových skal, kudy nás provází červená turistická značka. Asi 1 km od Drábských světniček narazíme na ruiny zajímavého areálu bývalého Píčova statku a ke zbytkům Klamorny nás odsud dovede krátká odbočka.

Zřícenina zámku Zásadka

Původně menší vladyckou tvrz nechal na vysokém skalním ostrohu nad řekou Jizerou ve 14. století postavit zřejmě rytíř ze Zásadky Ješek Ocas nebo jeho bratr Ješek. První písemná zmínka pochází z roku 1404. Hrad byl Zikmundem Vančurou z Řehnic po roce 1560 přestavěn na dvoukřídlý renesanční zámek, který byl patrně dvoupatrový. Mezi další majitele patřili například Jiří z Poděbrad, Albrecht z Valdštejna nebo Václav Budovec z Budova, který byl zároveň majitelem mnichovohradišťského zámku a Zásadku měl jen jako své letní sídlo. Po jeho smrti roku 1621, kdy byl po bitvě na Bílé hoře společně s dalšími 27 českými pány popraven, získávají na konci 17. století získávají sídlo Valdštejnové, kteří jej budou mít v držení až do roku 1945. Za Valdštejnů dochází k postupnému úpadku místního panství. Zámek až do počátku 19. století užíval panský hajný. V roce 1790 zámek vyhořel, nicméně ještě v roce 1820 měl střechu. Definitivně zchátral v druhé polovině 19. století.

V současnosti nalezneme v areálu romantické zříceniny zbytky příkopů, hradeb a zdí zámku. Dochovaly se dvě částečně zasypané místnosti v suterénu s valenými klenbami a částečně se také zachovala kamenná ostění oken a oblouková římsa na vnějších průčelích. Z ostrohu Zásadky je pěkný výhled na údolí Jizery a Mohelnici s tamním románským kostelíkem.

K hradu se váže pověst o mladém šlechtici, který si přivezl svou krásnou ženu až z Turecka. To tenkrát kdysi dávno táhla česká vojska spolu s dalšími do boje proti Turkům. Na výpravu se vydal i udatný mladý panic ze Zásadky. Štěstí ho po nějaké době opustilo a mladík padl do tureckého zajetí. Avšak zalíbil se mocnému pašovi, ten jej ušetřil a dal stárnoucímu zahradníkovi na výpomoc. Jak měsíce plynuly, mladík se naučil turecky, po večerech hrával na loutnu a zpíval smutně písničky z rodného kraje. Uslyšela ho pašova dcera, seznámila se s ním a zamilovali se do sebe.

Když starý paša odjel na dalekou výpravu, uprchli oba milenci do Čech. Paša se vrátil a rozvzteklen Alláhovi přísahal pomstu. Léta plynula a na Zásadce mezitím vystrojili svatbu a oslavili narození kloučka. Pět let uplynulo od jejich útěku z Turecka, když náhle před branami Zásadky stál paša se svojí družinou a šavlí v ruce. Když se však brána otevřela, vyběhl k pašovi s radostí jeho vnouček. Když jej paša spatřil, odhodil šavli a hocha objal. Dceři s manželem odpustil a požehnal jim. Na památku pak nechal postavit v údolí pod Zásadkou kostel v osmanském stylu.

Dodnes je na kostele vidět zvenčí hlava turkyně a jelikož byl postaven v románském slohu ve 12. století a liší se tak od okolních kostelů, tak lidé věřili, že je opravdu zbudován tureckým způsobem. S určitostí také víme, že pozdější majitel hradu Zásadka, Václav Budovec z Budova, byl za svého mladí císařovým velvyslancem u tureckého sultána. Na jeho dvoře pobyl několik let a naučil se turecky. Zajímavé také je, že půlměsíc byl až do roku 1926 i na domě pod hradem.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí uprostřed obce Mohelnice nad Jizerou na obezděném hřbitově. Postaven byl v románském slohu v poslední čtvrtině 12. století, je orientovaný směrem k východu a je typem podélného tribunového kostela. S tímto typem se hojně setkáváme po roce 1100 při dvorcích šlechty, je tedy pravděpodobné, že stavebníkem kostela byl vladyka, nebo jiný příslušník šlechtické vrstvy. V té době byl stavebník kostela i jeho vlastníkem a přijímal kněze takřka jako vlastního zaměstnance. Jeho nadřazené postavení nad poddanými symbolizuje i tribuna v západní části lodi, jež tehdejšímu šlechtici umožňovala účastnit se obřadu odděleně. V roce 1787 prošel kostel rekonstrukcí s řadou významných změn – byla upravena okna, vyměněn strop v lodi, a především zbudována kamenná sakristie na severní straně lodi – původní sakristie byla roubená na kamenné podezdívce.

Kostelní věž má čtvercovou základnu a je vysoká je 20 m. Ve zvonici, bývaly umístěny 4 zvony s nápisy hovořícími o době jejich vzniku, a také o donátorech a zvonařích, jimž vděčily za svůj vznik. Modlitební lavice i novorománský oltář z roku 1876 pochází z dílny Dominika a Petra Buškových, lidových řezbářů, kteří se podíleli i na řezbářské výzdobě zámku Sychrova. Na pravé straně oltáře je vyřezán znak Valdštejnů, pozdějších patronů kostela, na levé straně se objevuje znak spřízněného rodu Schwarzenbergů.

Přírodní památka vrch Káčov

Výrazný zalesněný vrchol sopečného původu Káčov je vysoký 350 m a leží asi 3 km severně od Mnichova Hradiště, na okraji obce Sychrov. Z vrchu je pěkný výhled na okolní krajinu. Ve třetihorách došlo k sopečnému výbuchu, při kterém žhavé lávy prorazily nadložní vrstvy.  Během věků byla povrchová část sopky erozí zničena a dnes je obnažena pouze přívodní část vulkánu – sopečný komín. Čedič má bizardní tvar a patří k morfologickým dominantám kraje. Působením žhavé čedičové lávy se přeměnila okolní hornina a vznikl tzv. kačovák - pískovec s natavenými zrnky křemene. Desetimetrový čedičový suk dal svým tvarem podnět ke vzniku zajímavých pověstí.

Jednou z nich je pověst o obrovi jménem Káč, který zde měl svůj rozlehlý hrad, v němž provozoval temné čarodějnické umění. Stejně jako jeden zlý černokněžník, který s obrem soupeřil a záviděl mu jeho velký hrad. Jednoho dne černokněžník do hradu proplížil a obra přemohl. Ze sutin hradu, který kouzlem zbořil, vznikl mohutný vrch, a na jeho vrcholu stojí jako černý balvan samotný obr. A takto zde musí stát až do soudného dne.

Zajímavostí také je, že již roku 1925 přidělil Státní pozemkový úřad v Praze vrch Káčov do správy odboru Klubu českých turistů v Mnichově Hradišti. Jedná se tedy svým způsobem o jednu z nejstarších rezervací v České republice.

Památková rezervace Mužský

Obec Mužský patří mezi nejlépe dochovaná vesnická sídla ve středních Čechách. První písemná zmínka pochází z roku 1400, původně to byla lesní návesní vesnice se vzácně dochovanou lidovou zástavbou. Velká nepravidelná náves, lemována alejí 31 kaštanů (jírovců) starých více než 100 let a obklopena roubenými chalupami pojizerského typu z 18. a 19. století. Za výšlap stojí i nedaleký vrch Mužský s pomníkem bitvy z roku 1866. Z vrcholu je nádherná vyhlídka do daleké krajiny.

Příhrazské skály

Příhrazské skály spojují celé pískovcového skalní město, od Klamorny a Drábských světniček, přes skalní hrad Stará Hrada a zříceninu Hynštu s modlitebnou. V příhrazském pískovcovém skalním městě naleznete také na 178 skalních věží, z nichž nejznámější je díky svému tvaru Kobylí hlava. V hlubokých kaňonech místních potoků, v údolích Krtola a Vlčí důl nalezneme jeskyně, skalní brány a dokonce i skalní hřiby. 40 metrů dlouhá jeskyně Krtola, zvaná též Sklep na Chodové, je největší jeskyní Českého ráje. Pokud se do Příhrazských skal vydáte přímo z obce Příhrazy, čekají na vás zhruba 300 metrů dlouhé schody ve skále, překonávající na tomto krátkém úseku převýšení přes 80 metrů. Každoročně se zde pořádá Běh do příhrazských schodů, ve kterém závodníci všech věkových kategorií zkouší své fyzické možnosti. V případě že si vyběhnutí schodů zkusíte na vlastní nohy, budete patřit mezi nejlepší závodníky, vyběhnete-li schody do 3 minut, jako šampióni závodu. V Příhrazských skalách nalezneme i skalní hrad Stará Hrada a Hynšta a také dětskou okružní naučnou stezku.

Skalní sruby Jizery

Budeme-li se procházet kolem řeky Jizery u Mnichova Hradiště, jistě naší pozornosti neunikne množství skalních stěn, lemujících místy po obou stranách kaňonovité údolí této nádherné řeky. Říká se jim skalní sruby. Stěny mají světlou barvu, jsou totiž tvořeny šedými, někde až bílými vápnitými pískovci. Hornina je to poměrně měkká, jemnozrnná a budeme-li míti štěstí, nalezneme v ní tu a tam nějakou tu fosílii – důkaz existence života v dobách dávno minulých. V dobách, kdy celá oblast kolem Mnichova Hradiště byla zalita mořem, na jehož dně docházelo k usazování písků, ze kterých se postupem času vytvořily právě zmiňované pískovce. Bylo to v druhohorách, někdy před 90 miliony lety, v období zvaném křída. kdy zde žili dinosauři.

Další velkou zajímavostí zdejších stěn jsou mohutné skalní výklenky, které se v nich na mnohých místech vytvořily. Kde se tady ony výklenky vzaly? Výklenky vznikly boční erozí toku Jizery, jsou tedy doslova vybroušeny řekou. Vznikaly v dobách, kdy byla Jizera mnohem vodnatější než dnes a její koryto bylo o mnoho výše. Musíme si totiž uvědomit, že řeka se neustále zahlubuje do svého podloží – tzv. ho eroduje. Eroze však nemusí být pouze do hloubky, ale i do šířky. A právě naše skalní výklenky jsou skvělým důkazem této tzv. boční eroze Jizery. Na některých místech jsou dokonce vyvinuty dvě úrovně výklenků nad sebou. Tyto výklenky vznikaly ve starších čtvrtohorách, pravděpodobně na rozhraní dob ledových a meziledových. Jednou z lokalit, ve které jsou skalní výklenky dobře vyvinuté, je pravý břeh řeky Jizery asi 1 km JV od Kláštera Hradiště nad Jizerou. Lokalita je chráněná jako "přírodní památka Skalní sruby Jizery“. Skalní defilé se v těchto místech táhne od SZ k JV v délce asi 600 m. Skály dosahují výšky přibližně 20 m a Jizera v nich boční erozí vyhloubila až 5 m hluboké výklenky o délce několika stovek metrů. Největší výklenek je vysoký úctyhodných 20 m. Pod skálami můžeme projít po úzké pěšině a celou tu krásu si náležitě vychutnat. (autor textu: RNDr. Dominik Rubáš)

Rozhledna Čížovka

Téměř 40 metrů vysoká rozhledna ve tvaru jehlanu byla dokončena koncem roku 2016. Na rozhlednu vede 154 schodů. Z rozhledny je pěkný výhled na Mladou Boleslav, Ralsko, Bezděz, Humprecht, Trosky, vrch Mužský nebo Krkonoše. Odvážlivci mohou vstoupit i na dva prosklené balkony.

Hrad Kost

Hrad Kost ze 14. století patří k nejzachovalejším gotickým hradům v České republice a také k nejnavštěvovanějším místům Českého ráje. Návštěvníci si mohou prohlédnout hradní paláce, kde se dozví informace o majitelích hradu, rodině Kinských, a mimo jiné navštíví i zbrojnici, kapli sv. Anny a černou kuchyni. Pro odvážné je přípraven prohlídkový okruh s mučírnou, kde se poučí o právu útrpném, způsobech mučení a stylech poprav. V červenci a srpnu se navíc každý den pořádá přímo pod hradem rytířský turnaj.

web: www.kost-hrad.cz 

Zvířetice

Na pravém břehu řeky Jizery nedaleko dnešního nádraží v Bakově nad Jizerou se vypínají malebné zříceniny hradu Zvířetice. Hrad byl cílem mnoha poutníků a výletníků romantického 19. století, včetně básníka Karla Hynka Máchy, který stav hradu ze 30. let zachoval na své kresbě. Hrad je volně přístupným, z hradní věže je nádherný výhled na vrch Baba a na opačné straně na hrad Bezděz.

Nejstarší část původního hradu vznikla kolem roku 1318, kdy je v souvislosti s ním uváděn Zdislav, pocházející z mocného rodu Markvarticů. Jeho synové se již psali "ze Zvířetic". Členové rodu pak vlastnili Zvířetice až do roku 1504. Po roce 1528 přešel hrad do vlastnictví rodu Vartemberků, kteří přistavěli nové obytné budovy a spolu s dalšími přestavbami proměnili hrad na renesanční zámek. Existenci zámku ohrozil požár roku 1693, jehož následky byly sice ještě odstraněny, ale po druhém požáru roku 1720 přestal být zámek obýván. Z bývalého hradu a pozdějšího zámku tak do dnešní doby vydržely jen zdi paláců, část věže a zbytky hradeb.

web: www.zviretice.cz 

Geopark Ralsko

Národní geopark Ralsko se nachází na území o celkové rozloze 294 km2. Celá oblast má bohatou geologickou minulost. Většinu povrchu tvoří pískovec, který je náchylný na vnější vlivy. Díky tomu můžeme ve zdejší krajině obdivovat velké množství skalních věží, hradů a podobných skalních útvarů. V minulosti se tu také těžila železná ruda a uran. V 20. století se oblast využívala pro vojenské účely a byla tak od okolního světa téměř zcela izolována.

Počátkem místní vojenské minulosti je období druhé světové války, během níž tu probíhal výcvik vojenských jednotek. Následně zde byla základna pro vojenský výcvik československé armády a to v letech 1947-1951. V roce 1967 zde byla zahájena těžba uranu. Velkým zlomem byl pak rok 1968, kdy oblast zabrala sovětská vojska a do oblasti soustředila své jednotky a jaderné zbraně.

Následkem těchto činností byla místní příroda ponechána svému osudu a stala se tak domovem velkého množství živočichů (např. vlků) i rostlin. V oboře Židlov v současné době probíhá záchranný program zubra evropského. V oblasti došlo k zániku 17 obcí, jejichž pozůstatky zde stále můžeme nalézt.

Geopark Ralsko, založený roku 2013, je ideálním místem pro milovníky přírody i pro turisty se zálibou v historii. V současné době nabízí tematické geostezky, které vás zavedou na nejzajímavější místa geoparku – např. hrad Děvín, rozmanité skalní útvary, tiché rybníky, rašeliniště či bývalé lomy, obce i stavby pro vojenské účely. Pro náročnější návštěvníky jsou organizovány tematické výlety s odborníky mimo značené trasy, na své si přijdou sportovci, díky rozsáhlé síti cyklostezek, i rodiny s dětmi, pro něž jsou připraveny pracovní listy či různé workshopy a vzdělávací programy. Jak je také možné poznat z hlavního motta parku – „Krajinou zaniklých obcí, železné rudy a pískovce bez bariér“, geopark je vhodný i pro osoby s pohybovým omezením.

Pro více informací o pořádaných akcích doporučujeme navštívit webové stránky geoparku – www.geoparkralsko.cz . Mapy, pracovní listy a jiné prospekty jsou k dostání v infocentru v Mnichově Hradišti.