Drábské světničky - DO ODVOLÁNÍ UZAVŘENY

Pod názvem Drábské světničky se skrývá komplex skalních světniček, které byly součástí skalního hradu ze 13. století. Jedná se o jednu z nejnavštěvovanějších lokalit České ráje s nejkrásnějším výhledem na Pojizeří. Z původně dřevěného skalního hradu se dochovalo 18 skalních světniček, které údajně sloužily jako zásobárny. V průběhu třicetileté války se ve světničkách ukrývali vesničané a během 2. světové války partyzáni. Vstup do hradu byl možný pouze po padacím mostě, díky čemuž byl hrad prakticky nedobytný. Z nálezů keramiky se usuzuje, že světničky byly osídleny do 15. století.

Nedaleko světniček se nachází další zajímavost - Studený průchod. 125 metrů dlouhá a 15 metrů vysoká skalní soutěska, která za své jméno vděčí skutečnosti, že i v nejteplejších letních dnech v ní naměříte teploty jen kolem 10 °C. Tyto teploty zde umožňují růst mechů a lišejníků typických především pro horská prostředí.

Model Drábských světniček je k vidění v Muzeu města Mnichovo Hradiště.

 

Pověst o Drábovi

V dávných dobách se mezi lidmi šířily povídačky o obrovi pobývajícím v Drábských světničkách, kterému místní říkali Dráb.

Dráb se svou obří ženou bydleli ve skalách daleko od lidí, aby nerušili vesničany, ale aby byli blízko a mohli z pastvin krást dobytek k obživě. Po smrti své ženy byl Dráb velmi osamělý a smutný. Vydal se do vesnice a unesl z ní malé děvčátko, které se jmenovalo Anička, aby mu sloužilo. I přesto, že k ní byl obr hodný a milý, Anička z celého srdce toužila vrátit se k rodičům. Jednoho dne obra poprosila, zda by mohla své rodiče alespoň navštívit. Obr souhlasil pod podmínkou, že se k němu Anička vrátí. Když se Anička objevila ve vesnici, hleděli na ni všichni jako na zjevení, protože si mysleli, že už dávno zemřela. Večer s sebou dostala na zpáteční cestu trochu popela, který za sebou měla sypat po cestičce, aby ji lidé mohli vystopovat a ze zajetí obra vysvobodit. Bohužel do rána popel rozfoukal vítr.

Po čase Anička znovu poprosila Drába, aby ji pustil na návštěvu k rodičům. Obr si myslel, že Aničce může věřit, a svolil. Tentokrát dala maminka Aničce na zpáteční cestu k obrovi vlněné klubíčko se slovy: „Klubíčko odmotávej kousek po kousku, zavede nás za tebou“. Po návratu byl Dráb zvědavý, jak se rodičům daří. „Dobře,“ řekla Anička. Dráb ale z jejího hlasu vycítil, že ho zradila, a v tom se zvenčí ozvalo: „Pusť Aničku, obře! Bude žít s lidmi“. Dráb se smutně posadil na velký pařez a pravil: „Jsem sám a je mi smutno. Nemám nikoho, kdo by se o mě staral, a proto jsem si odvedl Aničku.“ I přes svůj smutek ale Dráb Aničku pustil a dodal: „Za její službu u mne se vám odměním. Na sv. Jana pozorujte východ slunce a sledujte, na jakou borovici dopadnou jeho první paprsky, tam najdete poklad.“

Ráno na sv. Jana vesničané netrpělivě čekali na východ slunce. První paprsky se konečně objevily a dopadly na nedaleký mohutný strom. Lidé se k němu okamžitě seběhli, začali kopat a našli truhlu plnou zlaťáků. Byl to pro ně další důkaz Drábovy dobroty, a proto se rozhodli, že ho přijmou mezi sebe. Začali obra navštěvovat a on jim pomáhal s těžkými pracemi, například orat pole či sklízet úrodu. Lidé si Drába vážili a on si vážil lidí. A tak vzniklo dlouholeté přátelství.

Povídá se, že Dráb neschoval všechny zlaťáky pouze do truhlice pod borovici. Některé prý schoval i ve své jeskyni. Proto, až navštívíte Drábské světničky, pozorně se dívejte kolem sebe. Třeba nějaký ten zlaťák najdete.

 

Hrad Valečov

Jeden z nejkrásnějších skalních hradů býval původně dřevěný a do dnešní podoby byl přestavěn až v 16. století. První zmínky o Valečově však sahají až do 14. století, kdy byl hrad částečně vytesán do pískovcových skal a vytesané otvory byly vyplněné dřevěnými stavbami. Hrad byl obýván a udržován ve své původní podobě až do konce třicetileté války. Poté začal chátrat a bohužel se také stal zdrojem levného stavebního materiálu.

V těsném sousedství Valečova se nachází jedinečná skalní vesnice. Díky své rozloze a počtu objektů se řadí mezi opravdové unikáty nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě. Vznik vesnice se bohužel nedá datově určit, ale předpokládá se, že skalní byty sloužily jako ubytování pro čeleď a hradní posádku. Na počátku 18. století byl hrad opuštěn a do skalních bytů se nastěhovala chudina, tzv. skaláci. Poslední obyvatelé skalních bytů byli pod záminkou epidemie cholery donuceni k vystěhování až v roce 1892.

www.hradvalecov.cz

 

 

Hrad Klamorna a pozůstatky Píčova statku

O hradu Klamorna, jenž nachází na cestě mezi Drábskými světničkami a Valečovem, nám toho historické prameny moc neprozrazují. Se vší pravděpodobností tvořila Klamorna s přilehlým hradištěm Hrada jeden opevněný celek, který poskytoval lidem z okolí bezpečný úkryt v dobách ohrožení. Na hrad se dostaneme cestou z Drábských světniček, podél okraje pískovcových skal, kudy nás provází červená turistická značka. Po cestě narazíte i na ruiny bývalého Píčova statku, jehož historie sahá až do středověku.

 

 

 

 

Zřícenina zámku Zásadka

Původně menší vladyckou tvrz nechal na vysokém skalním ostrohu nad řekou Jizerou ve 14. století postavit rytíř ze Zásadky Ješek Ocas. Hrad byl Zikmundem Vančurou z Řehnic po roce 1560 přestavěn na dvoukřídlý renesanční zámek. Mezi další majitele patřili například Jiří z Poděbrad, Albrecht z Valdštejna nebo Václav Budovec z Budova, který byl zároveň majitelem mnichovohradišťského zámku a Zásadku měl jen jako své letní sídlo. Po jeho smrti roku 1621 získávají na konci 17. století získávají sídlo Valdštejnové, kteří jej budou mít v držení až do roku 1945. Za Valdštejnů dochází k postupnému úpadku místního panství. Zámek až do počátku 19. století užíval panský hajný. V roce 1790 zámek vyhořel, nicméně ještě v roce 1820 měl střechu. Definitivně zchátral v druhé polovině 19. století.

V současnosti nalezneme v areálu romantické zříceniny zbytky příkopů, hradeb a zdí zámku. Dochovaly se dvě částečně zasypané místnosti v suterénu s valenými klenbami a částečně se také zachovala kamenná ostění oken a oblouková římsa na vnějších průčelích. Z ostrohu Zásadky je pěkný výhled na údolí Jizery a Mohelnici s tamním románským kostelíkem.

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mohelnici nad Jizerou

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v románském slohu ve 12. století, je orientovaný směrem k východu a je typem podélného tribunového kostela. S tímto typem se hojně setkáváme po roce 1100 při dvorcích šlechty, je tedy pravděpodobné, že stavebníkem kostela byl vladyka, nebo jiný příslušník šlechtické vrstvy. V té době byl stavebník kostela i jeho vlastníkem a přijímal kněze takřka jako vlastního zaměstnance. Jeho nadřazené postavení nad poddanými symbolizuje i tribuna v západní části lodi, jež tehdejšímu šlechtici umožňovala účastnit se obřadu odděleně.

Kostelní věž má čtvercovou základnu a je vysoká 20 m. Ve zvonici bývaly umístěny 4 zvony s nápisy hovořícími o době jejich vzniku, a také o donátorech a zvonařích, jimž vděčily za svůj vznik. Modlitební lavice i novorománský oltář z roku 1876 pochází z dílny Dominika a Petra Buškových, lidových řezbářů, kteří se podíleli i na řezbářské výzdobě zámku Sychrova. Na pravé straně oltáře je vyřezán znak Valdštejnů, pozdějších patronů kostela, na levé straně se objevuje znak spřízněného rodu Schwarzenbergů.

 

 

 

Pověst o Zásadce a původu kostela v Mohelnici nad Jizerou

K zámku se váže pověst o mladém šlechtici, který si přivezl svou krásnou ženu až z Turecka. To tenkrát kdysi dávno táhla česká vojska spolu s dalšími do boje proti Turkům. Na výpravu se vydal i udatný mladý rytíř ze Zásadky, který však v boji padl do tureckého zajetí. Avšak zalíbil se mocnému pašovi, ten jej ušetřil a dal svému stárnoucímu zahradníkovi na výpomoc. Jak měsíce plynuly, mladík se naučil turecky, po večerech hrával na loutnu a zpíval smutně písně z rodného kraje. Do písní se zaposlouchala pašova dcera, seznámila se s ním a zamilovali se do sebe.

Když paša odjel na dalekou výpravu, uprchli oba milenci do Čech. Jakmile se paša vrátil a zjistil, co se stalo, přísahal Alláhovi, že se pomstí. Léta však plynula a na Zásadce mezitím vystrojili svatbu a oslavili narození syna. Pět let uplynulo od jejich útěku z Turecka, když náhle před branami Zásadky stál paša se svojí družinou a šavlí v ruce. Jakmile se však brána otevřela, vyběhl k pašovi s radostí jeho vnouček. Když jej paša spatřil, odhodil šavli a hocha objal. Dceři s manželem odpustil a požehnal jim. Na památku pak nechal postavit v údolí pod Zásadkou kostel.

Dodnes je na kostele zvenčí vidět hlava turkyně. A jelikož byl postaven v románském slohu ve 12. století a liší se tak od okolních kostelů, tak lidé věřili, že je zbudován tureckým způsobem. S určitostí také víme, že pozdější majitel Zásadky Václav Budovec z Budova byl za svého mladí císařovým velvyslancem u tureckého sultána. Na jeho dvoře pobyl několik let a naučil se turecky. Zajímavé také je, že půlměsíc byl až do roku 1926 i na domě pod zámkem.

 

Přírodní památka vrch Káčov

Výrazný zalesněný vrchol sopečného původu Káčov je vysoký 350 m a leží 3 km severně od Mnichova Hradiště na okraji obce Sychrov. Ve třetihorách došlo k sopečnému výbuchu, při kterém žhavé lávy prorazily nadložní vrstvy. Během věků byla povrchová část sopky erozí zničena a dnes je obnažena pouze přívodní část vulkánu – sopečný komín. Čedič má bizardní tvar a patří k morfologickým dominantám kraje. Působením žhavé čedičové lávy se přeměnila okolní hornina a vznikl tzv. kačovák - pískovec s natavenými zrnky křemene. Desetimetrový čedičový suk dal svým tvarem podnět ke vzniku zajímavých pověstí.

 

 

Památková rezervace a vrch Mužský

Obec Mužský patří mezi nejlépe dochovaná vesnická sídla ve středních Čechách. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1400. Jedná se o původem lesní návesní vesnici se vzácně dochovanou lidovou zástavbou. Velká nepravidelná náves s roubenými chalupami pojizerského typu z 18. a 19. století je lemována alejí kaštanů starých více než 100 let. Za výšlap stojí i nedaleký vrch Mužský s pomníkem bitvy z roku 1866. Z vrcholu je nádherný 360° výhled.

 

 

 

 

 

Příhrazské skály

Příhrazské skály jsou skalním komplexem se 178 skalními věžmi, z nichž nejznámější je pro svůj neobvyklý tvar Kobylí hlava. Dále se zde nachází skalní hrad Stará Hrada a pozůstatky skalní modlitebny Hynšty. Zajímavostí je i 40 metrů dlouhá jeskyně Krtola, ne největší jeskyně Českého ráje. Pokud se do Příhrazských skal vydáte přímo z obce Příhrazy, čekají vás zhruba 300 metrů dlouhé schody, překonávající v převýšení přes 80 metrů. Každoročně se zde pořádá Běh do příhrazských schodů, ve kterém závodníci všech věkových kategorií zkouší své fyzické možnosti. V případě, že si vyběhnutí schodů zkusíte na vlastní nohy, budete patřit mezi nejlepší závodníky, vyběhnete-li schody do 3 minut.

 

 

Skalní sruby Jizery

Budete-li se procházet kolem řeky Jizery u Mnichova Hradiště, jistě vaší pozornosti neunikne množství skalních stěn, lemujících místy po obou stranách údolí řeky. Říká se jim skalní sruby. V dobách, kdy celá oblast byla zalita mořem, docházelo na jeho dně k usazování písků, ze kterých se postupem času vytvořily tyto pískovcové útvary. Bylo to v druhohorách, někdy před 90 miliony lety, v období zvaném křída, kdy zde žili dinosauři.

Další velkou zajímavostí zdejších stěn jsou mohutné skalní výklenky, které vybrousila řeka boční erozí. Jednou z lokalit, ve které jsou skalní výklenky dobře vyvinuté, je pravý břeh řeky Jizery asi 1 km JV od Kláštera Hradiště nad Jizerou. Lokalita je chráněná jako "přírodní památka Skalní sruby Jizery“. Skály dosahují výšky přibližně 20 m a řeka v nich vyhloubila až 5 m hluboké výklenky o délce několika stovek metrů. Největší výklenek je vysoký úctyhodných 20 m. Pod skálami můžeme projít po úzké pěšině a celou tu krásu si náležitě vychutnat, ale pozor! Z důvodu neudržování travního porostu je přístup ke skalním srubům Jizery ve vegetačním období velmi obtížný. V případě zájmu o prohlídku skalních srubů doporučujeme plavbu po Jizeře či po souši celoročně přístupné skalní sruby v mnichovohradišťském lesoparku.

 

Rozhledna Čížovka

Téměř 40 metrů vysoká rozhledna ve tvaru jehlanu byla dokončena koncem roku 2016. Na vrchol rozhledny vede 154 schodů. Z rozhledny je pěkný výhled na Mladou Boleslav, Ralsko, Bezděz, Humprecht, Trosky, vrch Mužský a za dobré viditelnosti i na Krkonoše. Odvážlivci mohou vstoupit i na dva prosklené balkony.

 

 

 

 

 

 

 

Hrad Kost

Hrad Kost ze 14. století patří k nejzachovalejším gotickým hradům v České republice a také k nejnavštěvovanějším místům Českého ráje. Návštěvníci si mohou prohlédnout hradní paláce, kde se dozví informace o majitelích hradu, rodině Kinských, a mimo jiné navštíví i zbrojnici, kapli sv. Anny a černou kuchyni. Pro odvážné je přípraven prohlídkový okruh s mučírnou, kde se poučí o právu útrpném, způsobech mučení a stylech poprav. V červenci a srpnu se navíc každý den pořádá přímo pod hradem rytířský turnaj.

www.kost-hrad.cz 

 

 

 

Zřícenina zámku Zvířetice

Na pravém břehu řeky Jizery nedaleko Bakova nad Jizerou se vypíná malebná zřícenina zámku Zvířetice. Původně však Zvířetice byly hradem, jehož nejstarší část vznikla kolem roku 1318, kdy je v souvislosti s ním uváděn Zdislav z mocného rodu Markvarticů. Jeho synové se již psali "ze Zvířetic". Po roce 1528 přešel hrad do vlastnictví rodu Vartemberků, kteří přistavěli nové obytné budovy a spolu s dalšími přestavbami proměnili hrad na renesanční zámek. Existenci zámku ohrozil požár roku 1693, jehož následky byly sice ještě odstraněny, ale po druhém požáru roku 1720 přestal být zámek obýván. Z bývalého zámku tak do dnešní doby vydržely jen zdi paláců, část věže a zbytky hradeb. V budově TIC přímo pod zříceninou jsou k dispozici dva prohlídkové okruhy a oblíbená sezónní hra pro rodiny s dětmi Tajemství zvířetického trezoru hraběnky Eleonory.

www.zviretice.cz

 

Zámek Svijany

Svijanský zámek vznikl z původní renesanční tvrze, kterou vystavěl stejně jako pivovar v polovině 16. století Jaroslav z Vartemberka. Archeologický průzkum ukázal, že zde osídlení existovalo už před 2500 lety. K vidění je zde řada historických expozic, k nejcennějším exponátům patří bronzový poklad. Pro vlastníky chytrých mobilních telefonů či tabletů je k dispozici interaktivní dobrodružná hru Arcana, která spojuje možnosti online her, tajných skrýší a reálných šifer, jenž vás provedou zámkem a vyzkouší váš důvtip a postřeh.

www.zameksvijany.cz

 

 

Naučná stezka 1866

Stezka začíná u kaple Božího hrobu v Mimoni a končí v Bosni na parkovišti Pod Valečovem, je vedena po turisticky značených trasách, cyklostezkách a polních cestách. Na 10 informačních panelech se seznámíte s příčinami, průběhem a důsledky prusko-rakouské války roku 1866, dočtete se o výzbroji, výstroji a taktice armád, o významných osobnostech atd. Na trase se nacházejí různé památky z bitev.

www.1866.cz

 

Tipy na další výlety: www.fajnvylety.cz