Třída: 3.A Gymnázium Mnichovo Hradiště
Autor: Článek za třídu napsala Krystýna Dědečková

Na chvíli si představme, že se stane něco, co nám během pár sekund změní život o 180°. Něco podobného jsme si my, 8 studentů ze 3. A Gymnázia Mnichovo Hradiště, vyzkoušeli, když jsme se 17. dubna zúčastnili výletu na Malou Skálu.

Cílem výletu bylo zjistit, jak moc obtížné bude zdolat okruh v okolí Dolánek pro člověka na invalidním vozíku. Tak jsme vybrali dobrovolníka, který se rozhodl absolvovat trasu na kolečkovém křesle a vyzkoušet si tak strasti, se kterými se musí lidé na vozíku potýkat.

Naše cesta začala na vlakovém nádraží v Turnově, kde jsme zjistili, že pokud chceme cestovat s invalidním vozíkem, musíme mít rezervaci minimálně 72 hodin před výjezdem vlaku. Vše se ale podařilo vyřešit, a tak jsme mohli nastoupit a dojet do Dolánek, kde mělo naše putování začít.

Vydali jsme se od Dlaskova statku po asfaltové cyklostezce (modrá turistická) směrem k Bartošově peci, za kterou nás čekala první drobná komplikace v podobě prudšího kopečku. Trasa naší cesty se musela vozíku přizpůsobit, a tak jsme se nedostali ke všem krásám, které Český ráj nabízí. Věc, kterou bych vytkla, byly chybějící koše na odpadky.

V druhé polovině cesty, která vede od Voděrad po červené turistické trase, nás čekala část po lesní cestě plné kamenů a kořenů, kde i přes pomoc spolužáků došlo k nehodě a naše dobrovolnice se i s vozíčkem převrátila. Zdatný a zkušený doprovod to s vozíčkem ale zvládne.  Lze však tuto cestu vynechat a jít z Voděrad po asfaltové cyklostezce. Dále následovala pěšinka mezi poli, před kterou jsme byli varováni, protože bývá často podmáčená, ale i když bylo právě po dešti, byla cesta bez problémů sjízdná. V úplném závěru cesty na nás byl připravený prudký kopec dolů, na kterém bylo těžké vozík udržet, aby se nerozjel dolů.

V cíli nás čekal Dům přírody s bezbariérovým vstupem, kde mají expozici o Českém ráji, jeho architektuře, rostlinách a živočiších.

Zhodnocení studentů:

,,Byl to zvláštní pocit být upoutaná na vozíku, bez pomoci jsem nedokázala překonat ani malou terénní nerovnost,'' zhodnotila první polovinu cesty naše dobrovolnice na vozíku

„Cestou jsme prošli krásnou přírodou a naskytly se nám nádherné výhledy do krajiny, ale také jsme si uvědomili, jak náročné je být upoután na vozíku. Je to náročné nejen pro hendikepovaného, ale i pro ty, kteří mu musí pomáhat. Nikdy bychom nevěřili, jak může být obtížné pomoci i lehkému člověku vyjet kopec.“