Pořadatel kulturních akcí i interpret jsou zpočátku zaskočeni, že sál je poloprázdný. Po pár minutách se ale cosi zlomí a publikum, byť komorní, dýchá se svým interpretem a trochu i za něj. „Jo, to půjde!,“ zvolala do hubeně obsazeného hlediště z jeviště městského divadla po třetí písničce, Devatenáct let, zprvu nedůvěřivá folková legenda František Nedvěd. Koncert v pondělí 23. května měl od té doby úžasnou atmosféru plynoucí z propojení energií účinkujících a diváků. A díky místnímu velkému profesionálovi Josefu Wachtlovi také vysoce nadstandardní zvuk, který v závěru samotný zpěvák výslovně pochválil. Nechyběl ani inteligentní humor, založený především na špičkování mezi Františkem Nedvědem a jeho synem Vojtou, který jakoby mu z oka vypadl. „Nikdy jsme tu nehráli, všechno je jednou poprvé. Příště vás třeba přijde víc. Ale byli jste opravdu skvělí,“ zhodnotil evidentně upřímně pocit ze svého mnichovohradišťského koncertu František Nedvěd.

V sále pro 280 diváků sedělo něco málo přes sto posluchačů. A po 110 minutách nepřetržité hudby z něj, troufneme si říci, odcházelo přes sto maximálně spokojených folkových fandů. Bohužel, vzhledem k tomu, že vstupné neuhradilo ani polovinu nákladů, dost málo na to, aby se folkový experiment mohl v Mnichově Hradišti v brzké době opakovat. Přes masivní mediální kampaň i za humny města se koncertem ukázalo, že folk má sice v Hradišti a jeho okolí své věrné a otevřené fanoušky, kteří nakonec pohnou i tak otrlým a zkušeným interpretem, jako je František Nedvěd, bohužel jich je ale příliš málo. Jsou to nakonec sami diváci, kdo rozhodují do budoucna o dramaturgii městské kultury. Pořadateli v podobných případech nezbývá víc než si bezmocně povzdechnout: Bylo to fajn vidět publikum a zpěváka s nadstandardně hrající doprovodnou kapelou Tie Break takto absolutně sladěné na stejnou strunu, bohužel ale není reálné takový zážitek opakovat.