Třída: Prima, Gymnázium Mnichovo Hradiště
Autor: studentka primy

Sešli jsme se v 6:45 hodin na vlakovém nádraží v Mnichově Hradišti. V 7:00 hodin jsme odjížděli do Turnova. Vozíček jsme museli do vlaku vyzvednout a museli jsme ho uvnitř zabrzdit, protože pořád ujížděl. V Turnově k nám přisedli spolužáci. V Turnově jsme přestoupili na další spoj, se kterým jsme dojeli pod Hrubou Skálu.

Hned jak jsme vystoupili z vlaku, jsme se hádali, kdo se poveze. Paní učitelka rozhodla, že se po deseti minutách budeme střídat. Cesta ke Hrubé Skále se na vozíčku jela dobře, šli jsme po hlavní silnici, krásné asfaltové cestě. Do kopce byl pro nás vozíček těžký, z kopce šel strašně těžko ubrzdit, proto jsme ho do kopce táhli čtyři a z kopce jsme ho také hromadně brzdili. Z Hrubé Skály je krásný výhled po okolí.

Z Hrubé Skály jsme museli vozíček často nést, protože jsme místo po pěkné silnici vyrazili mezi skalami Myší dírou. Byla to zábava, protože vozík jsme museli vzít nad hlavu, jelikož dole neprojel. Když naše skupina došla na Valdštejn, který je z většiny bezbariérový, tak jsme se nasvačili a šli na vyhlídku Hlavatice. Na ní se samozřejmě s vozíčkem dostat nedá, kvůli schodům. My jsme si ale tento výšlap a výhled nemohli nechat ujít. Proto jsme z vozíčků sesedli a vyrazili na rozhlednu.

Po vyhlídce Hlavatice jsme šli chvíli po schodech, kde jsme museli vozíček s pacientem nést, a zbytek cesty do Turnova se šel už snadno. Po cestě jsme měli strašnou žízeň, ale nikde nebylo otevřené občerstvení. Museli jsme vydržet až do cíle do Turnova. Svačinu jsme sice měli s sebou, ale tu jsme dávno snědli. Při cestě jsme si taky dali závody s vozíčky. Na jednom seděla i paní učitelka. V Turnově se od nás někdo odpojil a my ostatní čekali na vlak. Ve vlaku jsem seděla na vozíčku, a to byla velká legrace, protože jsem pořád ujížděla.

Zhodnocení studentů:

  • výlet byl zajímavý, hezký a netypický
  • výlet byl úžasný a plný přírody
  • výlet byl skvělý, s vozíčky to byla dobrá a zajímavá zkušenost
  • výlet byl dobrodružný, se třídou mě to moc bavilo
  • výlet se mi líbil, ale nebavilo mě pořád skládat vozíček
     

Názor učitelského doprovodu:

Vozíček byl celou cestu obsazený. Ušli jsme 15 kilometrů. Nikdo nefňukal a všichni šli velice svižně. Děti měly z výletu velkou radost. Od té doby mnohokrát přišly s otázkou, kdy pojedou s vozíčkem příště. Určitě to byl výborný nápad. Děti jsou od té doby více vnímavé k tomuto problému. Celá třída je velice empatická. Když se děti o tomto výletu dozvěděly, napadlo je oslovit nevidomého pána, který měl u nich ve třídě besedu, a chtěly ho vzít na výlet. Pán bohužel nemohl. Celá třída velice pěkně spolupracovala.

Eva Kozáková