Práce na budově radnice utěšeně pokračují a historický objekt obléká nový kabát. Mizí vrstva hrubého břízolitu z období normalizace a probíhá čištění dekorativních prvků fasády, které nešetrný nástřik provedený v roce 1975 zdefomoval či zcela zakryl. Otázkou však donedávna zůstávala budoucnost sgrafit. Vraťme se ale na úplný začátek.
Současná budova radnice byla postavena v letech 1892 až 1893 po kompletní demolici původní barokní radnice. Autorem nové neorenesanční budovy byl pražský architekt Arnošt Jenšovský. O několik dekád později, v letech 1950 a 1951, byl v severním křídle vybudován divadelní sál využívaný dodnes. Vestavba si však vyžádala zazdění velkých, půlkruhově zakončených oken v patře. V roce 1950 navrhli architekti Jaroslav a Karel Fišerovi nové pojetí fasády. Vzniklo sice více variant, všechny však počítaly s odstraněním podstatné části neorenesančního dekoru. Obnova fasády proběhla v roce 1955. Původní členění bylo zachováno, plochy zazděných oken však byly v roce 1957 vyplněny sgrafity ve stylu socialistického realismu.
Tři výjevy na severní straně představují založení města, dobu husitskou a rok 1848 v postavě zdejšího rodáka a básníka Emanuela Arnolda. Dva obrazy v hlavním průčelí radnice připomínají události roku 1945 a osvobození Rudou armádou. Autory sgrafit jsou absolventi pražské uměleckoprůmyslové školy Miloslav Jágr, Vítězslav Holík, Luděk Maňásek a Lubomír Šperl (údaj z kroniky města). V roce 1975 byla fasáda opatřena plošným hrubým nástřikem.
„Cílem opravy, která právě probíhá, je vrátit štukové výzdobě vnějšího pláště radnice původní vzhled. Hrubý nástřik, který zaslepil modelaci, je postupně odstraňován. Poškozené prvky štukové výzdoby budou doplněny a restaurovány. Sgrafita na východním a severním průčelí budou zachována a projdou restaurátorskou obnovou,“ komentuje probíhající práce Lenka Zikmundová z odboru výstavby a životního prostředí městského úřadu.
Právě sgrafita a jejich špatný stav vedly k zahájení rekonstrukce opláštění budovy. Památkáři totiž při svém šetření na místě konstatovali, že sgrafita na severní straně radnice jsou již v tak špatném stavu, že jejich odpadnutí je v několika příštích letech bez řádné péče nevyhnutelné.
Přestože Národní památkový ústav byl pro zachování všech sgrafit, město zvažovalo několik variant, jak postupovat. Ideologicky zatížená sgrafita seškrabat a odstranit by bylo nejlevnější, ale zároveň nejradikálnější. Otevřelo by to však cestu k obnovení oken vedoucích do divadla. Taková varianta spojená se značnými stavebními úpravami by však přišla zhruba na 800 tisíc korun. V radě města získal nakonec největší podporu návrh všechna sgrafita ponechat a formou informační tabule jejich vznik zasadit do kontextu.
„Kdyby naši fasádu „zdobil“ srp s kladivem nebo Gottwald, byl bych pro odstranění. Rudoarmějec v roli osvoboditele mi však nevadí. Jde přece o naši historii, a navíc o historii před únorovým převratem v roce 1948,“ komentuje rozhodování o sgrafitech starosta Ondřej Lochman.  
Také Lenka Zikmundová rozhodnutí rady města vítá: „Sgrafita dnes již představují historickou vrstvu a jsou dokladem poměrně citlivého přístupu k původní fasádě. Úplná rehabilitace původního vzhledu objektu s odstraněním zazdění oken není kvůli vestavbě divadla možná.“
Zásah restaurátorů tak čeká všechna sgrafita. Opravy a obnova těch v severní části přijdou na přibližně 120 tisíc korun, méně poškozená sgrafita východní fasády budou opravena za zhruba 60 tisíc.