Přírodní památka Skalní sruby Jizery byla zřízena Usnesením Rady Středočeského KNV v Praze č. 166 ze dne 29.5.1979.
Výměra: 2,0497 ha
Důvodem ochrany v době vyhlášení chráněného území byla ochrana a zachování geomorfologicky výrazného pseudokrasového výklenku Jizery.
Zvláště chráněné území tvoří strmý sráz řeky Jizery v délce 1 km s boční erozí vytvořeným výklenkem, jehož délka je 315 m, maximální hloubka 5 m, výška 2 - 3 m, na 20 m vysokých skalních stěnách z hornin středního turonu. Na dně skalní stěny se nacházejí zvětralé vápnité pískovce.
Lokalita je v Mnichovohradištské kotlině tvořené strukturně denudační sníženinou protékanou Jizerou a tvořenou středoturonskými vápnitými a slínitými pískovci, svrchnoturonskými až koniackými slínovci a vápnitými jílovci. Ve střední části Jizera vytváří kaňonovité údolí s výklenky a bočními koryty.
Na vlastním území přírodní památky se nenachází žádná vodoteč či vodní plocha, v ochranném pásmu leží nivální část Zábrdky a Jizery. Bezprostřední kontakt s řekou a lužním lemem ovlivňuje klima lokality.
Z přírodních složek území převažuje abiotický a krajinný fenomén, ale lokalita je významná také z hlediska ekosystémového. Vegetace je tvořena pásy dřevin na horní hraně stěny (dub, borovice lesní, akát), na jejích stupních (lípa, líska obecná, svída krvavá) a při úpatí fragmentem luhu při Jizeře a při regulované Zábrdce druhotným porostem tvořeným olší lepkavou, vrbami, topoly, černým bezem. Ze svahu silnice, který je jižně exponovaný, mohou v budoucnosti pronikat vysázené keře (tavolník vrbolistý, svída krvavá, ptačí zob).
Při botanickém průzkumu bylo nalezeno 78 druhů vyšších rostlin (např. javor mléč i klen, bršlice kozí noha, česnáček lékařský, pelyněk černobýl, sleziník červený, zvonek broskvolistý, řepkový a krouhlolistý, řeřišničník písečný, pcháč zelinný, puchýřník křehký, srha hajní, krušina olšová, pitulník horský, kakost smradlavý, kuklík městský,
hluchavka skvrnitá, kapustka obecná, kohoutek luční, máta dlouholistá, bažanka vytrvalá, lipnice smáčknutá a hajní, řimbaba chocholičnatá, šťovík tupolistý, janovec metlatý, lilek potměchuť, žabinec prostřední, pryšec chvojka, podběl lékařský, rozrazil rezekvítek).
Při zoologické inventarizaci bylo zjištěno:
- 16 druhů brouků (bázlivec olšový, nosatec lískový, střevlíci) se standartním druhovým spektrem
- 25 druhů motýlů (babočka kopřivová, babočka paví oko, babočka admirál, babočka osiková, babočka bílé "c" bekyně velkohlavá, okáč luční, okáč rosičkový, perleťovec malý, otakárek fenyklový)
- z obojživelníků ropucha obecná, skokan hnědý a skřehotavý, rana esculenta complex
- z plazů ještěrka obecná
- z plžů hlemýžď zahradní, skalnice kýlnatá, vřetenatka obecná, závornatka obecná
- 10 druhů pavouků
Při ornitologickém průzkumu byl potvrzen výskyt 20 pěvců (brhlík lesní, budníček menší a větší, červenka obecná, dlask tlustozobý, konipas horský, lejsek šedý, mlynařík dlouhoocasý, pěnice černohlavá, sýkora koňadra a modřinka, šoupálek krátkoprstý, sedmihlásek hajní, žluva hajní) a 2 nepěvci (holub hřivnáč a žluna zelená). Při břehu byla spatřena i lovící volavka popelavá a dá se předpokládat i výskyt ptačích druhů přicházejících po řece (ledňáček říční a skorec vodní). Nevelká lokalita má přeci jen jednu ornitologickou zvláštnost, konipas horský v počtu nejméně dvou párů zde hnízdí přímo ve skalní stěně, která právě erozí vytváří bezpočet převisů a hnízdních kapes, mimo jiné i velmi bezpečných před čtyřnohými predátory, ale nebyla zde zjištěna ani straka, ani sojka.
Stejným způsobem zde hnízdí i lejsek šedý a vylétávání obou hnízdních druhů ze skalních posedů za hmyzem je strhujícím zážitkem.
Přírodní památka Skalní sruby Jizery se nachází na pravém břehu Jizery poblíž soutoku se Zábrdkou. Údolní svah je zde tvořen strmou místy až převislou skalní stěnou o výšce až 20 m. Asi 100 m nad ústím Zábrdky je ve skalní stěně vytvořen rozsáhlý výklenek, který pokračuje souvisle na jihovýchod v celkové délce 315 m. Dno výklenku je asi 10 m nade dnem údolní nivy a tvoří jej obnažené pískovcové vrstvy, hlinitopísčitá suť vznikající zvětráváním stěn a stropu výklenku.
Spodní výklenek je založen v poloze zelenavě hnědošedého slinitého pískovce s nízkou propustností o mocnosti 1 - 1,5 m. Strop výklenku je tvořen bělošedým vápnitým pískovcem místy mikrotektonicky porušeným příčnými puklinami. Úroveň dna výklenku leží zhruba ve výši VII. terasy Jizery. V severozápadní části při úpatí skalní stěny je částečně vyvinut další výrazný výklenek hluboký 4,5 m a vysoký asi 4 m.
Management chráněného území je založen na zajištění vyrovnaného stavu lokality, nesleduje pouze pasivní ochranu abiotické části, ale komplexně zahrnuje péči o dané území jako celek se všemi přírodními složkami. Byly odstraněny náletové dřeviny ze skalních stěn, akáty z horní hrany skalní stěny a porosty ruderálních rostlin z úpatí skal, pro lesní pozemek bylo navrženo hospodaření v lesním hospodářském plánu s využitím podrostního způsobu hospodaření, výběrnou obnovou, zabezpečení kultur proti buřeni a zachování starých stromů z důvodu hnízdění.
