Václav Budovec z Budova
Narodil se 28. srpna roku 1551 v Janovičkách na Čáslavsku v rodině patřící k nižší české šlechtě a hlásící se k idejím Jednoty bratrské, jeho otcem byl Adam Budovec a matkou Johanka z Chlumu.
V mládí studoval na univerzitě v Praze i v zahraničí, na protestantských školách v Německu a Švýcarsku, kde se seznámil s učením kalvinismu. Po studiích cestoval po protestantských zemích Evropy, navštívil Nizozemí, Francii, Anglii, Dánsko, rok pobýval v Itálii.
V letech 1577-81 pak působil v diplomatických službách jako hofmistr vyslance vídeňského císařského dvora v tureckém Cařihradu. Během pobytu v Turecku se věnoval studiu koránu a turecké (osmanské) historie (v roce 1593 pak jako reakci na svůj cařihradský pobyt napsal a v roce 1614 i vydal „Antialkoran“, nábožensko-politický spis, v němž vyzývá ke sjednocení všech křesťanských církví a jejich boji proti islámu).
Po návratu do Čech se Václav Budovec stal v roce 1584 radou apelačního (odvolacího) soudu.
Na počátku 17.století veřejně vystoupil proti pronásledování příslušníků Jednoty bratrské a vyslovil se pro uznání náboženských svobod. V dalších letech se pak stal jednou z nejvýraznějších autorit Jednoty bratrské v českých zemích.
V roce 1607 byl Václav Budovec z Budova povýšen do panského stavu, o rok později, za války mezi císařem Rudolfem II. Habsburským a jeho bratrem, uherským králem Matyášem, působil jako císařský komisař.
V roce 1609 se výrazně angažoval ve věci kolem vydání „Majestátu“ císaře Rudolfa II., jednání, která přijetí tohoto dokumentu na českém sněmu předcházela, pak popsal ve spise „Akta a příběhové“.
V letech 1618-20 patřil Václav Budovec z Budova k vůdcům českého stavovského povstání, byl členem direktoria a spoluautorem textů (druhé) stavovské „Apologie“, po nástupu Friedricha Falckého na český trůn se stal královským komorníkem a prezidentem apelačního soudu.
Po porážce českých stavů a nástupu císaře Ferdinanda II. Habsburského na český královský trůn byl Václav Budovec z Budova 21. června roku 1621 na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů popraven a jeho majetek byl zkonfiskován.
Od roku 1602 až do své smrti byl Václav Budovec majitelem mnichovohradišťského panství, které zdědil po svém strýci Kryštofovi. Později k němu přikoupil i panství Zásadka a Klášter. Péče a zvelebování panství se pro něho stalo příjemnou změnu uprostřed politických jednání. Usiloval především o hospodářské povznesení města. Vymohl měšťanům privilegium na 4 výroční trhy, výhodněji upravil dědické právo, udělil 33 měšťanům várečné právo, cechům potvrdil jejich řády, pro cech řeznický vypracoval nové artikule.
Významným počinem byla stavba renesančního zámku. Z něho se v současné stavbě zachovalo tzv. Budovcovo křídlo se zasazenou pamětní deskou z červeného mramoru, na níž jsou aliační znaky Václava Budovce a jeho manželky Anny z Vartemberka, datum 1606 a text následujícího znění.: „Gini stawiely nam my nassim potomkum wsse pomiji chwateimez k nebeskim przibytkum“. Tentýž nápis je i v latině.
V dějinách města představuje Budovcovo vlastnictví významnou etapu. Občané si toho byli vždy vědomi a k Budovcově odkazu se hrdě hlásili. Ve 30.letech 20.století nechali vytvořit sochu, jejímiž autory jsou Karel Lidický a Josef Bílek. Socha je dnes umístěna v zámeckém parku.
